Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psychoterapie

30. 9. 2011

©

 

Psychoterapie - jak ji vidím já :o)


Toto je téma mně velmi blízké a to nejen proto, že minimálně z 60% tvoří náplň mé každodenní práce, ale také proto, že terapeutické techniky a tento způsob práce je mi vlastní a naplňuje mne.

 

Kouzlo terapeutické činnosti spatřuji především v tom,  že mimo rychlou efektivnost také pomáhá každému jedinci, aby se v problému zorientoval, pochopil ho (včetně jeho příčin) a dokázal sám změnit pro něj negativní vzorce jednání.

 

Terapie (psychoterapie) a teraputi (psychoterapeuti) fungují jako průvodci po dobu pro klienta nezbytně nutnou, nenásilnou formou mu pomáhají stanovovat si cíle a kroky k jejich naplnění, vedou klienta k tomu, aby v sobě našel východiska, stabilitu a motivaci k dalším životním krokům.

 

Další předností, kterou na této technice psychologické práce spatřuji je to, že i vzhledem k širokému počtu odnoží a směrů terapií (např. Kognitivně-behaviorální terapie, Gestalt terapie, Rogersovská terapie aj. - uvedu konkrétněji níže), je možné kombinovat znalosti a přístupy dle potřeby a situace.


Následné představení podstaty psychoterapie vnímám osobně jako nejvýstižnější a nejpravdivější.

 

Psychoterapie ve smyslu definice

 

Psychoterapie je slovo, které dnes skloňujeme ve všech pádech. Není velkou výjimkou, dozvíme-li se, že někdo z našich známých či z rodiny navštívil psychiatra a ten mu nabídl "léčbu duše". K čemu psychoterapie je, jaké jsou její možnosti, kde se k ní můžeme dostat - na tyto otázky se pokusí odpovědět tento článek.

 

Psychoterapie - léčba duše - je stručně řečeno způsob, kterým může "odborník na duši" (psychiatr či psycholog) pomoci s problémy člověku, který za ním přijde. Každý kdo chce terapii provádět, musí mít speciální vzdělání, výcvik a praxi - to vše by mělo zaručit nám všem kvalitní odbornou pomoc. Dnes existuje celá řada nabídek péče o naši duši - od různých výtvarných, tanečních či relaxačních technik až třeba po jógu. Psychoterapie mezi ně jistě patří a sama má mnoho podob.

Kdy může být psychoterapie pro nás užitečná:


1. jsme-li v krizi a chceme si nechat poradit od odborníka,
2. trpíme-li nějakými duševními příznaky jako např. depresemi, úzkostmi, fobiemi a nespokojíme-li se pouze s pojídáním prášků,
3. trpíme-li nějakou neurózou nebo psychosomatickým onemocněním jako např. mentální anorexií či bulímií,
4. chceme-li se lépe poznat a svobodněji se pak v životě rozhodovat či naučit se změnit některé věci ve svém životě, které se nám opakovaně nedaří,
5. potřebujeme-li podporu při závažném duševním či tělesném onemocnění

Tento výčet jistě není kompletní, ovšem naznačuje velice široké uplatnění psychoterapie v životě moderního člověka. I v Čechách už nastal čas, kdy se lidé za návštěvu psychologa či psychiatra přestávají stydět a v některých vrstvách se to naopak stává módou.


Jaké jsou formy a směry psychoterapie?

Obecně

 Formou rozumíme způsob, jakým terapie probíhá. Buď můžete jít na sezení s terapeutem z očí do očí - celou hodinu se věnuje jen vám, nikdo další není přítomen. To má své velké výhody - o některých věcech se těžko mluví i ve dvou, natož pak s více lidmi. Další výhodou je to, když víte, že terapeut se věnuje v tuto chvíli pouze vám a nikomu jinému. Má to i své nevýhody - je to dražší (pokud musíte terapii platit) a dostane se vám názoru či pohledu na věc pouze od jednoho člověka.

Jiné tomu je ve skupinové terapii - počáteční rozpaky sdílet své problémy s více lidmi se časem rozplynou a vy můžete ve skupině již známých tváří získat velkou oporu, porozumění, názory a zkušenosti více lidí, můžete také získat nové sociální dovednosti - například se naučit lépe se prosadit v kolektivu. Směrů - tedy škol - je v psychoterapii poměrně dost a rozhodně se nedá říci, který je lepší či horší. Spíše záleží na druhu problému a na vaší osobnosti (co je vám bližší). K jednotlivým směrům a k jejich praktickému užití bych rád něco napsal podrobněji v příštích článcích, zde se ještě zmíním krátce o tom, kam za psychoterapií.

 

 

 

 

Typy psychoterapie

Individuální psychoterapie

klientem je jedinec, který systematicky pracuje na zakázce, kterou si s psychoterapeutem určili. Ke spolupráci může být přizvána osoba pro klientovu změnu důležitá, vždy však zůstává středem terapie klient sám a jeho zakázka.

Párová psychoterapie

do psychoterapie vstupují manželé či partneři společně, formulují společnou zakázku.

Rodinná psychoterapie

léčebnou jednotkou není jedinec, ale celá rodina. Tento přístup vidí rodinu jako jedinečnou vztahovou strukturu složenou z jednotlivých členů rodiny, kteří se navzájem ovlivňují. Účastníkem terapie je ideálně celá rodina nebo alespoň někteří její členové.

Skupinová psychoterapie

opírá se o předpoklad, že každý člověk - i ten, který není právě psychicky vyrovnaný - má zachovanou určitou kapacitu k posuzování problémů jiných lidí. I kdyby byl názor jednoho člověka příliš zaujatý, příliš zatížený předsudky či jeho vlastními nevyřešenými problémy, skupinová diskuse vedená odborníkem je schopna tyto hrany obrousit a dospět k hledisku, jež kombinuje porozumění se střízlivým, kritickým hodnocením. Skupina může být užitečná zejména možností v bezpečném prostředí zpracovat konstruktivně minulé zážitky a možností aktivně se učit novým druhům chování. Skupinová psychoterapie je zpravidla dlouhodobá a vyžaduje pravidelnou účast klienta na skupinových setkáních.

 

Druhy terapeutických přístupů

Psychoanalýza

je analýzou nevědomí formovaného v časném dětství, tedy zážitků z původní rodiny, zejména vztahu klienta k rodičům. Cílem je najít v nitru klienta konflikty probíhající mezi částmi jeho osobnosti a přivést tyto konflikty k rozuzlení na vědomou úroveň. Léčba je dlouhodobá, až 500 hodin. V současnosti se praktikuje i tzv. analytická psychoterapie, která vymezuje jako postačující penzum několik desítek hodin, aniž celková délka léčby přesáhne jeden rok.

Systemická terapie

vychází z předpokladu, že léčebnou jednotkou je ?problémem utvářený systém?. Do něj patří každý, koho se problém nějakým způsobem dotýká, kdo se zabývá jeho řešením, kdo o něm hovoří. V dialogu terapeut podněcuje klienta či klienty k novým způsobům uvažování o problémech a k novým formám komunikace, jež rozrušují ztuhlé komunikační vzorce vázané na problémy. Žádoucím výsledkem je podnícení změny, k níž klient sám dozrává, ale která se jemu jako přijatelné východisko ještě nejeví.

Kognitivně-behaviorální terapie

cílem terapie je změnit jakýkoli nezdravý návyk, který se rozvinul ve způsobu myšlení nebo chování klienta. To následně pomůže změnit to, jak se klient cítí. Je zaměřena na přítomnost, konkrétní ohraničené problémy, směřuje ke změně postojů a soběstačnosti klienta, je zpravidla krátkodobějšího charakteru.

Gestaltterapie

klient je terapeutem veden k intenzivnímu prožívání toho, co se v něm děje "tady a teď". Tím mluví jen za některou část své osobnosti, jinou ale potlačuje. Terapeut ho nutí, aby potlačovanou část sebe sama dostal do kontaktu s tou složkou své osobnosti, kterou nabídl jako první. Cílem terapie je, aby klient prožil vnitřní konflikty a převzal kompletní odpovědnost za vše, co se v něm děje, i za své chování. Tento druh terapie probíhá zpravidla ve skupině.

Psychoterapie orientovaná na tělo (biosyntéza, bioenergetika, pessoboydenterapie,...)

vychází z modelu jednoty těla a duše, což znamená, že se náš psychický stav odráží v držení těla a jeho somatickém zdraví. Zahrnuje přímou i nepřímou práci s tělem jako prostředkem terapeutického kontaktu, pojímá tělo jako těžiště uložení a zpracování osobní zkušenosti. Hlavním cílem je pomoci klientovi získat lepší kontakt se svým vlastním tělem, a tím obnovit přístup k uložené informaci, porozumět jí a dále ji zpracovat.

Rogersovská terapie

úkolem terapeuta je vytvořit takovou atmosféru, která člověku umožní překonat následky dřívějšího nepříznivého učení a pozvednout jeho sebehodnocení. Terapeut nevede člověka direktivně, pouze zrcadlí vše, s čím se mu klient svěřuje. V takové atmosféře se uvolní klientova schopnost řešit vnitřní konflikty a ten je později schopen pokračovat v uzdravování i bez terapeuta.

Dramaterapie, arteterapie, ergoterapie, taneční a pohybová terapie, muzikoterapie...

tento druh terapií se opírá o výtvarné, pracovní, pohybové či hudební projevy klienta jako o hlavní léčebné prostředky. Nejde přitom o dokonalé, konečné dílo, ale o proces tvorby. Pomocí těchto terapií se může objevovat nový psychoterapeutický materiál vhodný ke zpracování ve výše uvedených typech psychoterapií.

 

Další (alternativní a podpůrné) metody k sebepoznání a osobnímu růstu

Každý jsme jiný a každému z nás může pomoci jiný druh terapie, příp. jiná kombinace terapií. V průběhu Vaší psychoterapie můžete společně s terapeutem užívat i dalších metod, které mohou pomoci v procesu uzdravování. Ať už se jedná o jakoukoliv metodu, vždy byste se měli cítit bezpečně, důvěřovat odborníkovi, který Vám metodu poradil či Vás provází, a znát limity a pravidla těchto metod.

Níže uvedené metody Vám mohou pomoci s přijetím těla a sebe sama jako jedinečné individuality, s posílením sebevědomí, s problémy v komunikaci, mohou Vás naučit lépe pracovat se stresem a zátěží, naznačit další cesty směrem k uzdravení. Žádná z těchto metod ale neumí zázrak a nefunguje dlouhodobě, pokud není podpořena systematickou psychoterapií.

Doplňující metody k psychoterapii, které se v rámci léčby mohou používat:

Relaxační metody (autogenní trénink, progresivní relaxace, relaxačně-imaginativní metody, jóga, ...) 

metody sloužící k uvolnění, zklidnění, uvědomění si těla a lepšímu prožívání těla. Relaxace a imaginace může být řízená terapeutem, případně si klient osvojí techniky a může relaxovat samostatně. Pro každého může být vhodný jiný typ relaxace, podstatné je, aby se člověk cítil bezpečně a nepřestupoval vlastní hranice.

Trénink asertivity

je komplexním procesem, během kterého si člověk uvědomuje sebe sama, své pocity, potřeby a cíle, a ty pak s respektem vůči stejným právům ostatních užívá v komunikaci s lidmi a v prosazování svých práv a požadavků

Focusing

je technika spočívající v rozpoznání a změně osobních problémů zakotvených v lidském těle. Přes tělo a prožitky se člověk může dostat k subjektivním významům jeho jen z části uvědomovaného duševního života. Terapeut je při tom po celou dobu pouze zprostředkovatelem techniky. Tato technika umožňuje uvědomění si, ?co se právě teď se mnou děje, jak si právě teď stojím ve vztahu k druhým lidem, co tato situace dělá s mým tělem?. Užití focusingu může pomoci otevřít další cesty k řešení problémů, napomoci otevření další terapeutické práce.

Aromaterapie

je řízené používání esenciálních olejů k udržování, podpoře a zlepšení fyzické, psychologické a duchovní pohody. Aromaterapeutická masáž přináší zklidnění, relaxaci a očištění těla, v případě poruch příjmu potravy je jednou z možností jak se učit vnímat tělo, dotýkat se ho, jak tělo přijímat.

 

Alternativní postupy seberozvoje:

Holotropní dýchání

k navození změněných stavů vědomí využívá tato metoda zrychleného dýchání a někdy také evokativní hudby. Tyto stavy otevírají člověku přístup ke všem rovinám lidských zážitků, umožňují poznávat kořeny našeho neproduktivního chování, potlačovaných emocí a energií, které jsou v tomto procesu uvolňovány a přetvářeny. Nejde o léčebnou metodu, ale o cestu sebepoznávání a oslovení duchovní roviny života. Tato metoda vyžaduje odborné vedení a maximální důvěru v profesionála, který člověka provází.


Read more:
http://www.idealni.cz/druhy-pomoci--psychoterapie--psychoterapeutickych-pristupu-a-dalsich-metod+terapie_show.asp?id=1657#ixzz1ZTHAEwcy


Můžete se ptát, kolikrát na takové psychoterapeutické sezení půjdete? I to je různé, záleží na typu problému a také na počtu sezení do týdne (měsíce).

 

Při krizové intervenci navštívíte terapeuta třeba jen jednou, při krátkodobé terapii možná desetkrát.

 

Dlouhodobá terapie může trvat i několik měsíců až let, vždy záleží na vás, zda máte pocit, že ještě potřebujete na terapii chodit.


Zdroj: http://psychologie.doktorka.cz/psychoterapie-potrebujeme/


 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář