Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mandaly

8. 1. 2012

  ©

 

Mandaly jsou pro mě naprostým dokonalým spojením s vesmírem a existencí našeho bytí. Dokáží harmonizovat nerovnováhu v našem těle a mysli v několika okamžicích.

Pokud se například nacházíte ve stavu rozladění, smutku nebo si nevíte s něčím rady, dokáží vás (pokud jim to dovolíte a necháte je, aby na vás svým zářením působily) navrátit zpět do vaší podstaty a k napojení na vyšší moc. Jsou schopny otevřít vaše vědomí proudícím informacím.

Zvláště v této době zlomů, přeměn jak v duchovní tak materiální rovině jsem přesvědčena, že pro nás budou mít tyto obrazce neskonalý význam.

                                   Martina

 

 

OBECNÉ POJETÍ PŮVODU A VÝZNAMU MANDAL

 

Mandala (sanskrt: मण्डल kolo, oblouk) je harmonické spojení kruhu a čtverce, kde kolo je symbolem nebe, transcedence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému.
 
Existují různé druhy mandal – očišťující, posilující určité vlastnosti či jednotlivé oblasti lidského života. V nejširším smyslu jsou mandaly diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou. Nejstarší obrazce tohoto druhu se vyskytují už v paleolitu. Dá se také najít v půdorysu staveb ze starého Egyptu, Babylónu a Jávy.
 
Obrazy se vytvářejí z obarveného písku, rýžovémouky či jiného sypkého materiálu. Jejich tvorba vyžaduje velkou pečlivost a trpělivost, čímž představuje určitý rituál. Mandala je vytvářena obvykle při příležitosti nějaké slavnosti či obřadu a její forma se řídí smyslem a významem příležitosti, ke které je vytvářena. Tvůrce na jejím povrchu vyjadřuje geometrickými obrazci a pro zasvěcené srozumitelnými symboly svoje vidění světa, přírodních sil, koloběhu života, astrologických znamení, božstev i svoje nejniternější náboženské vyznání. Při ukončení slavnosti nebo obřadu, pro který byla mandala vytvořena, je tato veřejně smetena a vržena do řeky, nebo rozprášena po větru.
 
Čtyři brány otevírající se do čtyřech hlavních světových stran (vzpomeňte si na doporučení spát v ose sever-jih, hlavou k severu), směřují ke všemu, co leží mimo naše vědomí, k tomu, co je mimo naši kontrolu, v temnotě, co je ale dosažitelné pomocí různých symbolických hrozných postav – démonů. Proto jsou brány často „střeženy“ hrozitánsky vyhlížejícími strážci (jmenují se vighnánatakové, přičemž vigná je překážka, tedy ničitelé překážek), kteří nás chrání jak před zlými a nečistými silami zevnitř, ale také před zlými silami v místě, kde konáme rituál mandaly. Mandala znamená manušja anda,kruhová záře kolem člověka a okolo mýtického vesmírného obra puruši. Puruša byl dle Rgvédu rozdělen na díly a z nich vznikli bohové, lidé a světy, kasty indické společnosti. Nejstaší půdorysy mandaly objevili archeologové v středoasijské kultuře BMAC,před 4000 lety (Daschli). Půdorysy svatyně ohně jsou čtvercové se čtyřmi klasickými branami dle modelu jantry. Později se za védské civilizace rozvinul model vesmíru jako času vetknutého do oběiště (védi) a védský obětní rok byl svázán paleoastronomickými obřady.
 
Rok, dny a noci se opakují (Šatapathabráhmana) a proto kruh je země a čtverec nebe. Čtverec ohraničovaly body rovnodenností a slunovratů. Jedna polovina roku náležela bohům, druhá předkům. Tyto a mnohé jiné parametry sloužily za podklad védského božiště, předlohy mandaly. Do základů božiště se vkládaly obřadní předměty a z toho za buddhismu povstal obyčej mandaly jako stavby dágoby, která ukryvá zářiče drahokamů, ochrany bohů před zlymi silami. Převod védského obětiště do mahájánového buddhismu nejlépe dokumentuje mandala velkého času, Kálačakra mandala mudrce Asangy. Za buddhistického období vznikly celé stovky mandal od meditačních, kosmologických po léčivé a dodávající zvláštní duševní síly. V křesťanském období se setkáváme s podobnými obrazci s Kristem namísto Buddhou či horou bohů Méru uprostřed kopule chrámu. Mandaly jsou živou formou abstraktního ornamentu, která je sice dnes na hony vzdálena původní symbolice a účinu buddhistických děl, ale žije si svým novým uměleckým životem.
 
 

 

220px-mandala_gross.jpg

 http://cs.wikipedia.org/wiki/Mandala

 

 
Tibetská Mandala

MANDALA
Mandala je harmonické spojení kruhu a čtverce, kde kolo je symbolem nebe, transcedence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému.
Existují různé druhy mandal – očišťující, posilující určité vlastnosti či jednotlivé oblasti lidského života. V nejširším smyslu jsou mandaly diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou. Nejstarší obrazce tohoto druhu se vyskytují už v paleolitu. Dá se také najít v půdorysu staveb ze starého Egyptu, Babylónu a Jávy.
Obrazy se vytvářejí z obarveného písku, rýžové mouky či jiného sypkého materiálu. Jejich tvorba vyžaduje velkou pečlivost a trpělivost, čímž představuje určitý rituál. Mandala je vytvářena obvykle při příležitosti nějaké slavnosti či obřadu a její forma se řídí smyslem a významem příležitosti, ke které je vytvářena. Tvůrce na jejím povrchu vyjadřuje geometrickými obrazci a pro zasvěcené srozumitelnými symboly svoje vidění světa, přírodních sil, koloběhu života, astrologických znamení, božstev i svoje nejniternější náboženské vyznání. Při ukončení slavnosti nebo obřadu, pro který byla mandala vytvořena, je tato veřejně smetena a vržena do řeky, nebo rozprášena po větru.
Čtyři brány otevírající se do čtyř hlavních světových stran (vzpomeňte si na doporučení spát v ose sever-jih, hlavou k severu), směřují ke všemu, co leží mimo naše vědomí, k tomu, co je mimo naši kontrolu, v temnotě, co je ale dosažitelné pomocí různých symbolických hrozných postav – démonů. Proto jsou brány často „střeženy“ hrozitánsky vyhlížejícími strážci (jmenují se vighnánatakové, přičemž vigná je překážka, tedy ničitelé překážek), kteří nás chrání jak před zlými a nečistými silami zevnitř, ale také před zlými silami v místě, kde konáme rituál mandaly. Mandala znamená manušja anda,kruhová záře kolem člověka a okolo mýtického vesmírného obra puruši. Puruša byl dle Rgvédu rozdělen na díly a z nich vznikli bohové, lidé a světy, kasty indické společnosti. Nejstaší půdorysy mandaly objevili archeologové v středoasijské kultuře BMAC,před 4000 lety (Daschli). Půdorysy svatyně ohně jsou čtvercové se čtyřmi klasickými branami dle modelu jantry. Později se za védské civilizace rozvinul model vesmíru jako času vetknutého do oběiště (védi) a védský obětní rok byl svázán paleoastronomickými obřady. Rok, dny a noci se opakují (Šatapathabráhmana) a proto kruh je země a čtverec nebe. Čtverec ohraničovaly body rovnodenností a slunovratů. Jedna polovina roku náležela bohům, druhá předkům. Tyto a mnohé jiné parametry sloužily za podklad védského božiště, předlohz mandaly. Do základů božiště se vkládaly obřadní předměty a z toho za buddhismu povstal obyčej mandaly jako stavby dágoby, která ukryvá zářiče drahokamů, ochrany bohů před zlymi silami. Převod védského obětiště do mahájánového buddhismu nejlépedokumentuje mandala velkého času, Kálačakra mandala mudrce Asangy. Za buddhistického období vznikly celé stovky mandal od meditačních, kosmologických po léčivé a dodávající zvláštní duševní síly. V křesťanském období se setkáváme s podobnými obrazci s Kristem namísto Buddhou či horou bohů Méru uprostřed kopule chrámu. Mandaly jsou živou formou abstraktního ornamentu, která je sice dnes na hony vzdálena původní symbolice a účinu buddhistických děl, ale žije si svým novým uměleckým životem.
 
Jak vzniká mandala?
 
 
Písek, či spíše jemný prášek se často vyrábí z mramoru, který mniši barví přírodními barvivy. V minulosti se používaly i prášky vyrobené přímo ze vzácných kamenů a polodrahokamů a do mandaly se vkládaly i skutečné drahokamy. Při obřadu se prášek sype pomocí speciálního nástroje, kterému Tibeťané říkají čhagpur, který připomíná trubičku nebo trychtýř.
Vytváření mandaly předchází úvodní obřady, ve kterých mniši žádají místní božstva a ochránce o povolení použít vybrané místo k vytvoření mandaly. Poté je toto místo rituálně očištěno a je provedena i rituální očista těch, kteří budou mandalu vytvářet.
Samotné vytváření, tj. sypání mandaly, se provádí postupně od středu. Nejdříve se vytvoří sídlo božstva - střed paláce v samotném centru mandaly. Poté se postupuje k vnějším částem a vytváří se další části paláce, zdi, brány a nakonec ochranné plameny, které celý kruh mandaly uzavírají.
Poté, co je do mandaly umístěno poslední zrníčko písku, je mandala věnována příslušným božstvům jako jejich sídlo. Pomocí zvláštních rituálních obřadů pozvou mniši božstva dovnitř mandaly. V průběhu několika dalších hodin nebo dnů mohou mniši od přítomných božstev prostřednictvím modliteb a meditací žádat vyplnění různých duchovních proseb.
Božstva pobývají ve svém paláci v mandale, dokud je mniši nepožádají, aby mandalu opustila a vrátila se zpět do „čisté země“. Okamžitě po jejich odchodu je mandala zničena. Tato část obřadu je velmi působivá zejména pro laické účastníky obřadu, protože ukazuje jeden ze základních buddhistických principů, který říká, že nic není trvalé a že vše je pomíjivé.
Mnich, který vede obřady, drží v levé ruce zvonek a v ohybu svého pravého palce vadžru (tib. dordže). Zvonek symbolizuje moudrost a vadžra soucítění. Mnich třikrát obejde mandalu a za neustálého zvonění vezme do ruky s vadžrou trochu písku z mandaly. Poté začne z vnější strany mandaly, na místě, kde se stýkají dva kontinenty, zpravidla jižní a východní, rozrušovat mandalu směrem do středu. Totéž zopakuje i u dalších kontinentů. Nato je písek pečlivě smeten do středu mandaly.
Písek z mandaly posvěcený božstvy, která odešla do „čisté země“, se může rozdat přihlížejícím a také jako požehnání vrátit zpět do přírody, nejčastěji do tekoucí vody. Mniši vedou průvod k řece s přáním, aby se prostřednictvím písku posvěcení rozšířilo do širokého okolí. U řeky mniši požádají vodní bytosti nágy (tib. lü), aby přijaly písek z mandaly a aby ochraňovaly lidi, kteří žijí v okolí řeky.
Poté je proveden obřad, ve kterém mniši požádají vodu posvěcenou božstvy prostřednictvím písku z mandaly, aby se odpařila a aby dopadala na zem jako očistný déšť. Jen co je písek vsypán do řeky, mniši vezmou trochu vody zpět na místo, kde se mandala vytvářela, aby pečlivě očistili prašný povrch a vykonali závěrečné obřady.
 
Druhy mandal:
V buddhistických učeních súter i tanter se používají různé typy mandaly, které lze rozdělit na mandaly vnější a vnitřní.
Vnější mandala (tib. čhii kjinkhor) se vztahuje k buddhistické kosmologii a představuje symbolické zobrazení světa. Ve vnějších mandalách je celý svět zobrazovaný centrálně symetricky kolem hlavní osy - mytické hory Méru, která je často ztotožňována se skutečnou horou Kailás (tib. Gang rinpočhe) v západním Tibetu. Kolem hory Méru, ve čtyřech světových stranách, se rozkládají čtyři světy - kontinenty.
Z pohledu lidí je důležitý jižní kontinent - Džambudvípa, na kterém žijí lidé. Hora Méru i každý ze čtyř kontinentů jsou spojovány s pěti barvami (modrá, bílá, žlutá, červená a zelená), s pěti základními prvky (země, voda, oheň, vzduch a „prostor“), s tzv. pěti buddhovskými rodinami apod. Jeho Svatost dalajlama velmi často ve svých učeních zdůrazňuje, že vnější mandalu lze chápat také jako zobrazení světa tak, jak ho chápe dnešní západní věda, tj. planetu zemi, sluneční soustavu nebo celou galaxii.
Mandaly mají mnoho konkrétních podob. Některé z nich vytvářejí jen specialisté z řad mnichů po mnoha letech studia. Takové složité vnější mandaly se mohou vytvářet z písku, jsou malované na thangkách, tradičních tibetských buddhistických obrazech, nebo je mohou tvořit třírozměrné kovové nebo skleněné objekty. Dokonce i některé kláštery byly stavěny jako mandaly, nejznámější z nich je první tibetský buddhistický klášter v Samjä.
Vytváření vnější mandaly souvisí především s meditací a udělováním zmocnění („iniciací“) k učením tantry. V každodenní praxi mniši i laici mohou používat i jednodušší postupy při tvorbě tzv. obětní vnější mandaly. Pro obětní mandalu se často používají jednoduché kovové ploché disky nebo prstence s obilím nebo rýží.
Vytvoření a následné zničení mandaly je pak záležitostí několika minut. Často se pro obětní mandalu používají pouze gesta rukou, tzv. mudry, při které jsou prsty vzájemně propletené tak, že vytváří mandalu - centrální osu, horu Méru, a čtyři kontinenty.
Neustálým opakováním obřadu obětování mandaly se jedinec „očišťuje“ a tím umožňuje pokrok v hlubším pochopení učení. Například Congkhapa obětoval podle tradičních podání stotisíckrát mandalu a to opakoval osmnáctkrát, podobně vykonal sto tisíc poklon a opakoval to pětatřicetkrát.
Obětování vnější mandaly, které se provádí stotisíckrát, je nedílnou součástí mnoha přípravných rituálů (tib. ngöndo), které jsou nutným předpokladem pro další provádění tantry. Účinnost mandaly závisí na motivaci, úrovni soustředění a hloubce porozumění daného učení tvůrců mandaly.
 
Vnější obětní mandala
Mudra (gesto) mandaly
Vnitřní mandala (tib. nanggji kjinkhor) se vztahuje k lidskému tělu a v průběhu meditace se mandala vytváří pouze v mysli. Části těla toho, kdo tuto duchovní praxi provádí, představují jednotlivé součásti mandaly, např. trup nebo páteř představují horu Méru a končetiny čtyři kontinenty.
Všechny mandaly představují symbolická obydlí pro jedno nebo více božstev. Při jejím vytváření probíhá v mysli tvůrce proces vizualizace, kdy ten si představuje božstvo obývající střed mandaly, zpravidla jidam - osobní ochranné božstvo. T
en, kdo mandalu vytváří, se s božstvem ztotožňuje a snaží se získat jeho buddhovské kvality. Pokud se mandala vytváří z písku, ústřední božstvo nebo božstva se zobrazují prostřednictvím symbolů a různých ikonografických atributů.
 

 

 

Mandaly - výklad

Barvy:
Růžová - vzniká při malování smícháním bílé a červené. A stejně jako červená, je i růžová barvou tělesnou, i když mnohem jemnější. Probouzí soucit, lásku, podporuje vnitřní čistotu, zklidňuje emoce. Zahání hněv a pocity opuštěnosti.
Fialová - je duchovní barvou, pomáhá harmonizovat jak fyzické, tak i duchovní energie. Přináší inspiraci, a také pokoru, napomáhá meditacím. Působí na sedmou, korunní čakru.
Modrá - uklidňuje, uvolňuje, čistí. Uvolňuje mysl, aby se mohla otevřít inspiraci a intuici, pomáhá také proti pocitům samoty a opuštěnosti. Je barvou hluboké vody, v níž se odráží vysoké nebe, a s nebem nás také spojuje. Odedávna je svázána s náboženskými pocity - např. v křesťanství je barvou Panny Marie, v Tibetu barvou "nehybné záře vědomí". Přináší klid, rozjímání, spojuje se s uvážlivým, mírným způsobem života. Působí na pátou, krční čakru.
Tyrkysová - je barvou chladné jezerní vody, přechází mezi modrou a zelenou a spojuje tak v sobě jejich blahodárné účinky - posiluje a zároveň čistí. Pomáhá uklidňovat tělo i duši, harmonizuje.
Zelená - je nejrozšířenější barvou na naší planetě, barvou vegetativního života, která podporuje rozvoj a růst. Má tišící účinky, uklidňuje nervovou soustavu. Souvisí se smyslovým vnímáním. Povzbuzuje přátelství, pocity sounáležitosti s ostatními, mír. Souvisí se službou druhým, s potřebou být užitečný. Působí na čtvrtou, srdeční čakru.
Žlutá - je veselá, živá barva, pronikavá a projasňující. Je to slunce, které dává chuť do života. Povzbuzuje sebevědomí a optimismus, uzdravuje tělo a mysl. Rozvíjí samostatnost, nezávislost, uvědomění si sebe sama. Podporuje intuici a tvořivost. Lehkou příměsí se snadno změní v ošklivou, špinavou barvu, a stejně tak se může i aktivní, sebevědomé úsilí proměnit v bezohlednou rozpínavost. Ovlivňuje třetí čakru, čakru sluneční pleteně.
Oranžová - je barvou radosti, moudrosti. Je mimořádně povzbuzující, podporuje zdravé prosazování, aktivní úsilí. Posiluje tělo, podporuje trávení, pomáhá překonávat citové ochromení, depresi. Působí na druhou, sexuální čakru.
Červená - je mimořádně povzbuzující, aktivní barva. Zahřívá, dodává energii, probouzí životní sílu. Podněcuje hluboké emoce. Je barvou krve, boje, zuřivosti, násilí, vášní, ale i lásky, odvahy a vůle. Dává energii první, kořenové čakře.
Hnědá - je barva připoutaná k zemi. Klidná, teplá, vyzařuje z ní důvěrnost a prostota. Je spíš pasivní, zato pomáhá probudit zdravý rozum, schopnost stát nohama na pevné zemi. Ocení ji lidé, kteří potřebují získat jistotu a oporu ve světě, který jim připadá příliš ohrožující.
Černá - je barvou tmy, nevědomí, smrti a smutku, alespoň v našem kulturním prostředí, kde je považována za negativní. Příliš mnoho černé může navodit stavy sklíčenosti, zhoršit citový i tělesný stav člověka. Ve spolupráci s ostatními barvami ale může působit jako ochranná barva, nejúčinněji v kombinaci s bílou, kdy vyrovnává polaritu lidem, kteří nad sebou ztrácejí vládu. Černá a bílá v sobě obě obsahují celé barevné spektrum a jsou symbolem protikladů, které bez sebe nemohou existovat a nedávají smysl, neboli „jinu“ a „jangu“. V různých kulturách se obě stávají symboly počátku i konce, zrození i smrti. Když je však smícháme, vznikne šedá, nudná barva - „nebarva“.
Bílá - je barvou čistoty a nevinnosti. Dává sílu, je světlem, které očišťuje celou energetickou soustavu. Stabilizuje, posiluje, probouzí bdělé vědomí a tvořivost. Je bílým papírem, na nějž je možné namalovat cokoli - umocňuje působení barvy, s níž je používána.
Čísla:
1 - Pomáhá k integraci a posílení celistvosti jednotlivce.
2 - Dvojka může označovat harmonické vyřešení srážky protikladů nebo stav rovnováhy v protikladných silách.
3 - Trojka se pojí s energií, která posiluje nezávislé myšlení, obrácené do budoucnosti. Je to mocné a posvátné číslo.
4 - V mandalách znamená číslo čtyři potřebu vyváženosti, harmonie a řádu.
5 - Pětka se vztahuje k přirozenému a zdravému životu. V mandalách symbolizuje číslo pět i činorodost a pomáhá sbírat energii k realizaci našich cílů, zakotvených v reálném světě.
6 - Šestka je číslo dokonalosti a rovnováhy. Souvisí s dosažením cílů, s naplněním tvořivého úsilí.
7 - Číslo sedm je vnímáno jako šťastné a vyvážené číslo, které pomáhá nacházet sama sebe v souzvuku se starobylými tradicemi a kořeny.
8 - Osmička je ztělesněním dobře vyvážené harmonie párových protikladů. Je to číslo stability, harmonie a znovuzrození.
9 - Devítka souvisí s tvořivým procesem. Devět bylo múz, ochránkyň umění, které provázely Apollóna. V mandalách devítka posiluje duchovní růst, pomáhá vyvažovat všechny energetické složky člověka.
10 - Číslo deset se pojí s představou dokonalosti, plnosti, a také realizace.
Tvary a symboly:
Ptáci - Starobylý symbol lidské duše, živlu vzduchu a procesu přeměny. Zastupují duchovno jako protiklad k hmotnému. Mohou reprezentovat duchy, anděly a nadpřirozenou pomoc.
Motýl - Symbol přeměny díky svému pozoruhodnému životnímu cyklu. Tři stupně jeho života - všední housenka, latentní fáze kukly a nakonec zrození nádherného motýla - jsou porovnávány s životem, smrtí a znovuzrozením.
Kruh - Symbol jednoty, dokonalosti, věčnosti.
Kříž - Propojení svislé a vodorovné čáry vyjadřuje spojení protikladů - ducha a hmoty, světla a tmy, vědomí a nevědomí, života a smrti…
Kapky, déšť - Ve vztahu k dešti symbolizuje plodnost, kapky jako slzy či krev pak mohou vyjadřovat vnitřní očistu.
Oko - Reprezentuje vševidoucího a všudypřítomného Boha, spojováno i se schopností vidět na fyzické i duchovní úrovni (jasnozřivost).
Květiny - Jakožto symbol jara jsou vyjádřením pomíjející povahy života, symbolem krásy a věčné obnovy života.
Srdce - Symbol lásky, a to nejen mezi dvěma osobami, ale i jako zdroj osvícení a štěstí.
Blesk - Symbol pro aktivující sílu duchovní říše, znázorňuje intuici, náhlý vhled, dar osvícení.
Duha - Od dávných časů symbolizuje zvláštní spojení mezi člověkem a Bohem, počet barev v ní obsažených někdy nahrazuje mystické číslo sedm.
Spirála - Podtrhuje význam středu a směřování k němu, směřování k jednotě a k Bohu.
Čtverec - Vyjadřuje pevnost, stabilitu a vyváženost.
Strom - Symbol života, hojnosti, vlastní obnovy.
Trojúhelník - Symbol dynamiky, síly, ukazatel směru, vyjádření magického čísla tři, trojúhelník směřující dolů je symbolem ženství, trojúhelník směřující nahoru symbolem mužství.
 

 

Jak pracovat s mandalou?

V současné době si můžete v řadě knihkupectví zakoupit sešity s různě vypadajícími předlohami mandal. Z pravidla bývají tematicky zaměřené. Rada jak si vybrat ten jeden správný je jednoduchá: vezměte si ten, jehož mandaly se Vám nejvíce líbí!
Jak na mandalu – souhrnný návod
Najděte si ve svém harmonogramu cca 2 hodiny sami pro sebe. V tiché a teplé místnosti si najděte místo, kde se cítíte bezpečně, vypněte mobilní telefon, uvařte si čaj, zapalte si aroma lampičku, pusťte tichou meditační hudbu, nasypte si do mističky oblíbené sušené ovoce a vedle předlohy nebo bílého papíru si položte měkké pastelky (jedny z nejlepších jsou pastelky Omega). No a nebo si prostě kdekoli sedněte a začněte…
2
Vyberte si mandalu, která Vás zaujme, zalíbí se Vám na první pohled, zkrátka Vás nějak osloví. I čistý papír s kruhem (nebo bez něj) může být takovou předlohou! Vyberte si směr, kterým budete při malování postupovat – od středu ke kraji, nebo od kraje ke středu, a ten dodržujte po celou dobu tvoření. Dosáhnete tím zklidnění své mysli, která jinak ustavičně těká z jednoho na druhé.
3
Než začnete s kreslením, zavřete si oči, uvědomte si celou svou sedící či ležící postavu a v duchu se zeptejte sami sebe „jak mi je?“ a „co teď potřebuji?“ Svůj pocit a potřebu si označte nejlépe jedním slovem (může to být podstatné i přídavné jméno, sloveso…) a toto slovo si zapamatujte. Náladu pak vložte do barev a tvarů Vaší mandaly. Barvy vybírejte stejným způsobem, jako jste vybírali mandalu – nepřemýšlejte, zda se k sobě hodí, zda se Vám barvy líbí apod. (toto hodnocení si necháme až na závěr). Prostě barvy berte a kreslete! Při práci se soustřeďte na hrot pastelky, poslouchejte jak šustí po papíře, sledujte, co se odehrává ve Vašem nitru, jaké se objevují pocity…
4
Pamatujte, že nejde o výsledek, ale o proces tvoření. Při kreslení mandal platí jedno pravidlo: čím více se budete snažit, tím to bude horší a tím méně budete se svým výsledkem spokojeni.
5
Po dokončení práce se na svou mandalu podívejte jako na celek. Možná si i trochu poodstupte a zeptejte se: „jak na mě má mandala působí?“ nebo „líbí se mi?“, „co mi chce říct?“ Stejně jako na začátku si můžete svůj pocit označit slovem a porovnat ho s pocitem (slovem) před začátkem tvoření.
6
Než ukončíte svou práci a vše uložíte do šuplíku, zavřete si na okamžik oči a „podívejte se“, jaký pro Vás čas s mandalou vlastně byl – jak snadno se Vám Vaše mandala hledala, jaké jste zvolili barvy, tvary, zda Vás něco rušilo, jaké pocity jste měli během práce… Na úplný závěr si můžete svou mandalu pojmenovat. Dejte jí název, který bude obsahovat náladu, proces tvoření nebo Váš výsledný dojem. Název i s datumem si poznačte na zadní stranu mandaly – budete se pak moci kdykoli, kdy budete chtít, k pocitům vrátit a dále s nimi pracovat.
7
Někdy může být prospěšné mandalu pár dní pozorovat, nechat ji na sebe působit, někdy může mít stejný efekt její zničení (roztrhání, spálení…). Například tibetští mniši věří, že energie mandaly je uvolněna ve chvíli, kdy je mandala dokončena a hotovou mandalu nechyjí rozfoukat větrem nebo nasypou do řeky. Některé mandaly naopak slouží jako dvojrozměrné předlohy k pravé mandale, která vzniká při meditaci v našem vnitřním světě a dává nám možnost pochopit řád světa.
Doporučení
Zajímavé může být záměrně zvolit opačný směr malování než jsme zvyklí. Jaké to je nakreslit mandalu cik cak, bez ladu a skladu (bez dodržení jednoho směru), zvolit barvy podle určitého systému (např. jenom teplé barvy), vybírat pastelky se zavřenýma očima… Ať už zvolíte cokoli, sledujete své pocity a to, co se děje.
Pokud potřebujete léčivý obrázek, mandalu pro podporu svého záměru, harmonizační předmět či prostředek pro navázání komunikace s nějakou bytostí, vložte místo svého aktuálního pocitu do mandaly svůj záměr (své rozhodnutí o účelu mandaly). Ten formulujte stručně a pozitivně!
Neexistují omezení
Vše co se o mandalách a o práci s nimi dočtete, včetně tohoto „návodu“, považujte za inspiraci a nikoli za dogmatický návod! To co platí a funguje u jednoho, druhého či desátého člověka, nemusí platit pro Vás. A o koho jiného tu jde, když ne o Vás?
Hledejte si vlastní cestu, vlastní návody a objevujte nové možnosti, které pro Vás budou prospěšné. Nikdo jiný nemá tu moc a sílu Vám pomoci a poradit, kromě Vás samých.
 

 

OČISTNÁ MANDALA

 

k-textu-ocisty.jpg

 

Očistná afirmace:

 
...ZBAVUJI SE VŠEHO CO NENÍ SE MNOU V SOULADU, ZBAVUJI SE VŠEHO NEPOTŘEBNÉHO, VŠEHO NEPOŘÁDKU VE
VNĚJŠÍM I VNITŘNÍM SVĚTĚ...PO CELÉ LINII ČASU...AMEN...
 
 
 
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář